Tisk

Léčba zánětu zevního zvukovodu u psa

Napsal MVDr. Zbyněk Lonský.

Léčbu ucha můžeme rozdělit do tří stadií. Čištění ucha s ošetřením predispozičních příčin, léčbu opakujících se případů a identifikaci a léčbu primárních příčin onemocnění. Často mohou být dobré výsledky preventivního čištění dosaženy majitelem, ale je nezbytné, aby veterinární personál strávil dostatečný čas předvedením správné metody čištění majiteli

Většina čistících přípravků na uši obsahuje různé druhy kyselin s přídavkem cerumenolytického alkoholu. Autor preferuje přípravky s obsahem salicylové kyseliny, kyseliny mléčné a propylenglykolu. Čistící a vysušovací emulze se používají jednou nebo dvakrát denně před ošetřením předepsanými kapkami. Pokud je domácí čištění neúčinné je možno provést čištění v celkové anestezii. Při tom je nutná inkubace, z důvodu možného vdechnutí vyplachovacího roztoku, který může protéci eustachovou trubicí. Vyplachovací roztok je možno vysát ze zvukovodu a vždy je nutno se přesvědčit, že byly odstraněny všechny zbytky mazu. Někdy je nutno použít ušní kyretu. Některé s predisponujících příčin je relativně lehké odhalit a léčit. Například maceraci zevního zvukovodu, která je způsobena nadměrnou vlhkostí je možno léčit jednoduše jedním z čistících a sušících roztoků, popsaných výše. Chyby v léčbě, jako je neúčinná léčba hypersenzitivních reakcí, se lehčeji odhalují periodickými kontrolami. Obstrukce zvukovodu a jeho zúžení, pokud je třeba, je nutno řešit chirurgicky. Nejčastěji přehlížené opakující se případy zánětu zvukovodu jsou případy zánětu středního ucha. Přesná diagnostika závisí na diagnostickém zobrazení, nejlépe CT. Je také nutné provést kultivaci a určení citlivosti zárodků. Opakující se infekční případy záněty zevního zvukovodu, způsobené bakteriální či kvasinkovou infekcí jsou obvykle léčeny aplikací ušních kapek dle citlivosti. U střeně těžkých a vážných případů zánětu zevního zvukovodu, nebo pokud majitel není schopen aplikovat léčiva do zvukovodu /agresivní pacient, otok zvukovodu nebo uzavřený zvukovod/ je nutno zavést celkovou léčbu antibiotiky či antimykotiky. Důležité je provádět kontroly pacienta po zahájení takové terapie. Pokud po dvou až třech týdnech nedochází ke zlepšení je nutno přistoupit ke změně léčiva. Dle autorovy zkušenosti trvá úplné doléčení často alespoň měsíc. Pokud se nedaří případ doléčit a po vysazení léčiv se problémy opakují, měl by lékař uvažovat o možném zánětu středního ucha nebo o některé z primárních příčin, které budou popsány dále. Jinou důležitou skutečností je nutnost aplikovat léčiva do čistého zvukovodu, aby měla terapie šanci na úspěch, to znamená, že zvukovod by v průběhu léčby měl být průběžně čištěn. Použití kortikosteroidů je při léčbě nutné k odstranění přítomného zánětu a související bolestivosti, zvláště při léčbě obstruktivních onemocnění zvukovodu, způsobených progresivními patologickými změnami. Kortikosteroidy pomáhají při léčbě těchto změn pouze v počátečních stadiích vzniku. Při jejich použití i ve formě ušních kapek mohou výjimečně vyvolat podráždění nadledvinek s následnými příznaky. Přestože se vedou diskuze o vhodnosti použití aminoglykosidů při ruptuře bubínku, měl by je lékař použít, pokud je to pro pacienta jediná možnost terapie.

Primární příčiny.
Parazité.
Nejčastější parazitární příčinou zánětu zevního zvukovodu je ušní roztoč O. cynotis. Typicky se vyskytuje v hnědočerném, drobivém ušním mazu. Jedinci napadení tímto roztočem nemusí vykazovat žádné klinické příznaky, navíc zákožka může žít i na kůži mimo uši. Z těchto důvodů používá autor k jejich léčbě systémová akaricida ve formě spotu a to i u zvířat, která jsou s onemocnělými v kontaktu. U psů je též možné napadení demodexem, ale ten se vyskytuje spíše jako součást generalizované demodikózy.
Cizí tělesa.
Pro odstranění se používají speciální nástroje ? klíšťky. Je nutné nezapomínat, že i zmnožený maz může fungovat jako cizí těleso a vyvolat zánětlivou reakci. To je jeden z důvodů, proč je nutné udržovat zvukovod stále čistý. Pokaždé, když je z jednoho ucha odstraněno cizí těleso, mělo by být vyšetřeno i druhé ucho.
Hypersensitivní onemocnění.
Chronická otitis externa u psů může sekundárně souviset s hypersensitivitou. Zvláště s atopickou dermatitis a potravní alergií, méně často s kontaktní a lékovou alergií. Ve větčině případů nejsou postiženy samotné uši, ale bývá postiženo meziprstí a někdy též obličejové partie a podpaží. Zde je nutno využít anamnézu a fyzikální vyšetření.
Keratinizační a kornifikační změny.
Idiopatický mazotok je nejčastějším keratinizačním onemocněním, způsobujícím zánět zevního zvukovodu. Nažloutlý exsudát vytváří skvrny při mikroskopickém vyšetření.Otitis prakticky vždy souvisí s mazotokem po těle. Někdy je tento problém způsoben i související endokrinopatií jako např. hypothyroidismem. Při tomto onemocnění je někdy nutno použít dlouhodobou topickou terapii kortikosteroidy. Při diagnostice těchto onemocnění je vhodné použít biopsii zvukovodu.