Tisk

Malassezia pachydermatis a kožní onemocnění psů

Napsal MVDr. Zbyněk Lonský.

Kvasinka Malassezia pachydermatis byla spojována se zánětem zvukovodu psů již před čtyřiceti lety. Jedním z nejdůležitějších současných poznatků je závěr, že tuto kvasinku lze též najít na změněných místech nemocné kůže u psů u nichž jsou kožní změny více rozšířené a dále poznatek, že protikvasinková léčba v takovýchto případech přináší výsledky.

M. pachydermatis je normálně přítomná na kůži zdravých psů, nejvíce v oblastech pysků, meziprstí, anální krajině a v oblasti zevního zvukovodu.
U psů s onemocněním kůže, způsobeným touto kvasinkou je počet zárodků v místě onemocnění zvýšen 100 až 10 000 násobně ve srovnání se zdravými psy. Někteří atopičtí psi mají zvýšený výskyt zárodků jak na změněných tak na nezměněných místech kůže. Současně je u nemocných psů zjišťováno na kůži zvýšené množství zárodků rodu Staphylococcus, hrajících při projevech onemocnění též důležitou roli. Faktory, které ovlivňují přeměnu kvasinky z normálního mikroorganismu, přítomného na kůži v původce onemocnění nejsou zcela známy, ale pravděpodobně se jedná o změny, ovlivňující normální fyzikální, chemické nebo imunologické mechanismy omezující normální bakteriologické osazení kůže. Sklony k onemocnění, spojeným s kvasinkou Malassezia pachydermatis se projevují u plemen basset, jezevčík, kokršpaněl, west highland white teriér, pudl a australský silky teriér. Onemocnění se objevuje u všech věkových kategorií psů. Současná onemocnění jako jsou alergie, endokrinní onemocnění a poruchy keratinizace, která jsou považována za jednu z příčin hnisavých zánětů kůže, se vyskytují u velkého množství, ale ne uv šech případů tohoto kvasinkového onemocnění. Někteří klinici uvádějí možný vliv počasí, přičemž na zhoršení stavu má vliv teplo a vlhko.
Klinické změny při onemocnění M. pachydermatis jsou buď lokální nebo celkové. Nejčastěji postiženými krajinami jsou zevní zvukovod, tváře, spodní strana krku, meziprstí, záhyby boltců a slabiny. Změny jsou nejčastěji charakterizovány začervenáním, vypadáním srsti a různými stupni lupovitosti a zvýšené tvorby mazu. Svědivost je střední až velmi silná.
Pro diagnostiku se používají cytologické, histopatologické a kultivační metody. V praxi je součástí diagnostiky dobrá reakce na antimykotické preparáty. Léčba zahrnuje redukci kvasinkové a bakteriální populace na kůži a ovlivnění přidružených onemocnění, která podporují rozvoj infekce. Povrchové umístění infekce podporuje léčbu povrchově užívaných léčiv. Tato léčba je též vhodná z důvodu odstranění výtoků a výrazného zápachu. Autorovi se osvědčily koupele v šampónu s obsahem miconazolu a chlorhexidinu. Podobné účinky mají preparáty s obsahem síry, enilconazolu a benzoylperoxidu. Celková léčba je vhodná zvláště v případech, kdy majitel nemůže psa koupat nebo když jsou příznaky velmi těžké. Onemocnění má sklon k opakování a v některých případech je nutné léčit i dlouhodobě, někdy po celý život zvířete.

Zdroj: Ross Bond, Royal Vet. College, University of London