Tisk

Porovnání dlouhodobých efektů ovariectomie a ovariohysterektomie u fen

Napsal MVDr. Zbyněk Lonský.

Přestože ovariectomie/odstranění vaječníků/ je méně invazivní a rychlejší metodou než ovariohysterektomie /odstranění vaječníků, vejcovodů a dělohy/, většina současných učebnic doporučuje ovariohysterektomii jako vhodnou metodu pro rutinní kastraci fen.

Tato doporučení souvisí s obavami o vznik onemocnění dělohy po ovariektomii, jako je cystická hyperplazie endometria. Toto onemocnění však vzniká v luteální fázi pohlavního cyklu nebo při experimentálním podávání progesteronu. Po odstranění vaječníků však k produkci progesteronu nedochází a proto jednoduše ovariectomie vede ke snížení výskytu tohoto onemocnění. Provedli jsme dlouhodobá porovnání vlivů ovariectomie a ovariohysterektomie a též porovnání výskytu inkontinence po obou zákrocích.
Při vyplňování dotazníků jsme se tázali na vznik problémů, které by mohly souviset s abnormalitami vnitřních orgánů jako je břišní bolestivost a zvláště na možné problémy urogenitálního traktu např. výtoky z pochvy, zajímavost pro psy /samce/ a inkontinence /samovolné pomočování/. Tyto dotazy byly zodpovězeny 135 majiteli fen z nichž 69 podstoupilo ovariectomii a 66 ovariohysterektomii před osmi až jedenácti lety. Plemena reprezentovaná více než šesti fenami byla německý ovčák, flanderský bouvier a dobrman. Všechny feny před kastrací alespoň jednou háraly. Průměrná tělesná hmotnost u fen s ovariektomií byla 22 kg /1,6 - 37,5kg/ s ovariohysterektomií 20,5 kg /5-37,5kg/.
Nebyl prokázán žádný výskyt endometritid ve skupině fen s ovariektomií. Žádná z těchto fen nebyla po kastraci atraktivní pro psy /samce/. U dvou fen v obou skupinách se objevil čistý nebo bílý výtok z pochvy, přičemž žádná z těchto fen neprojevovala během tohoto období příznaky onemocnění. Pouze jedna z nich byla kvůli tomuto problému přivedena k vetrinárnímu lékaři. Dvě feny ze skupiny s ovariohysterektomií trpěly inkontinencí. Nedošlo ke vzniku endometritid či pyometry u skupiny fen s ovariektomií v rozmezí 6-10 let po kastraci. S výjimkou inkontinence nedošlo k žádným prolémům, které by mohly souviset s chirurgickou kastrací. U šesti fen ze skupiny ovariectomie a devíti fen ze skupiny ovariohysterektomie došlo k příležitostnému samovolnému pomočení.
Ve všech případech k tomu docházelo vleže nebo ve spánku. Všechny feny jinak močily normálně. Z patnácti inkontinentních fen v obou skupinách bylo dvanáct těžších než 20kg. Inkontinence vznikala u čtyř fen v průběhu šesti měsíců, od půl roku do osmi let u pěti a mezi devátým a desátým rokem u šesti fen po operaci. Výskyt inkontinence byl nižší/11%/ než uváděný průměr /20%/. Musíme ovšem počítat s možností, že inkontinence souvisí s jinými zdravotními problémy, protože byla pozorována více u starších fen s souvisela též v některých případech se syndromem polyurie/polydypsie. Souhrnem lze říci,že nebyly prokázány významné rozdíly v urogenitálních problémech mezi skupinou fen s ovariektomií a s kupinou fen s ovariohysterektomií. Výsledky této studie prokazují,že ovariektomie nezvyšuje riziko vzniku cystické hyperplazie dělohy či jiných komplikací v porovnání s ovariohysterektomií. Navíc je méně invazivní a méně časově náročná na anestezii i chirurgický zákrok. Zdá se že není důvodu pro odstranění dělohy při rutinní kastraci. Přesto je ovariektomie věcí volby chirurga.

Zdroj: A.C. Okkens, H.S.Kooistra,R.F.Nickel, University of Utrecht,