Tisk

Onemocnění prostaty u dospělých psů

Napsal MVDr. Zbyněk Lonský.

U psů se s nemocemi prostaty setkáváme poměrně často. Hlavními podskupinami onemocnění jsou dle častosti výskytu:
-prostatitis /zánět prostaty/
-intraprostatické cysty
-nádory
-benigní hyperplazie
-paraprostatické cysty

Mohou onemocnět všechna plemena, ale výskyt onemocnění se jeví častější u velkých plemen psů. Nadprůměrně jsou zastoupeni dobrmani a němečtí ovčáci. Nejčastější chorobou je patrně benigní hyperplazie, ale její diagnóza není často doložena. S nemocemi prostaty se zřídka setkáme u psů mladších 4 let /méně než 0,6%/, jsou však velmi časté u psů starších 10 let /8% populace/ Ačkoli většina psů s onemocněním prostaty není kastrována, vysoké procento psů s adenokarcinomem prostaty jsou kastráti. Z diagnostického hlediska je u kastrovaných psů s onemocněním prostaty velmi vysoká pravděpodobnost neoplazie.
Užitečnými a platnými metodami pro posouzení nemocí prostaty jsou rektální vyšetření a palpace břicha, RTG vyšetření nativních snímků, retrográdní kontrastní cystourethrografie, ultrazvuk a scintigrafie,cytologické vyšetření prostatálního sekretu a aspirátů tkáně, bakteriologická kultivace, stanovení citlivosti a histologické vyšetření bioptátů tkáně prostaty. Metody léčby onemocnění prostaty lze zhruba rozdělit na chirurgické a medikamentózní. Nejběžnější chirurgické postupy ve vztahu k nemocem prostaty zahrnují kastraci, drenáž abscesů a cyst implantovanými drény nebo marsupializací, otevřenou biopsii, intraoperační ozařování a ve velmi vzácných případech radikální transuretrální prostatektomii. U lidí se v současné době zkoumá řada léků k terapii různých nemocí prostaty. Terapie používaná v současnosti nebo potenciálně použitelná léčba jsou diskutovány dále.
Benigní hyperplazie prostaty může být navozena dvěma hlavními vyvolávajícími faktory a to za 1. estrogenním naprogramováním tkáně prostaty, což zvyšuje počet receptorů pro androgeny a za 2. s věkem se zvyšující citlivostí receptorů pro androgeny. U psů má kastrace léčebný efekt. U lidí se zkoumají mnohé jiné léčebné postupy s ohledem na psychologický dopad kastrace.Některé z těchto medikamentózních postupů mohou být použitelné i ve veterinární medicíně, pokud majitelé odmítají kastraci.
Bakteriální prostatitida. Její účinná léčba vyžaduje znalost citlivosti původce. Protože prostatální sekret si i u psa patrně uchovává kyselé pH během infekce, nejúčinnější jsou slabé zásady jako chinolony,trimetoprim a makrolidy. Léčba má trvat alespoň 30 dní. Kastrace, je-li kombinována s antimikrobiální léčbou, zřejmě usnadňuje uzdravení.
Adenokarcinom. Primární léčba adenokarcinomu prostaty ve veterinární medicíně zůstává obtížná. Používala se chirurgická resekce, ale v této době již bývají přítomné vzdálené metastázy. Nejčastěji popisovaným chirurgickým zákrokem je radikální transuretrální prostatektomie, často vedoucí k pooperační inkontinenci.
U jednoho souboru pacientů bylo popsáno intraoperační ozařování, které snad vedlo k prodlouženému přežívání. Medikamentózní léčba je dosud v plenkách a jasně účinné metody se zatím neobjevily.

Zdroj: David F. Senior, BVSc dip. ACVIM, ECVIM-CA, Louisiana State

stomatologie

Úvěr pro zvířata - www.uverprozvirata.cz

RoyalCanin

Veterinární stomatologická ordinace MVDr. Zbyněk Lonský je na Facebooku.