Tisk

Vnitřní onemocnění Chronická hepatitida /zánět jater/ psů

Napsal MVDr. Zbyněk Lonský.

Hepatitida je poměrně časté onemocnění psů. Přesné rozlišení jednotlivých druhů hepatitidy není ještě u psů přesně stanoveno. Třemo hlavními kritérii pro rozdělení je etiologie /původ/, chronicita a aktivita zánětlivého procesu.

Nejčastější forma chronické hepatitidy je nazývána aktivní chronická hepatitis. Tento název naznačuje, že aktivní hepatitida se vyznačuje přítomností nekrotických jaterních buněk a aktivní zánětlivou reakcí s lymfocyty a plasmocyty. Čím je nemoc chroničtější, tím větší množství fibrózní tkáně se tvoří v játrech, zvláště v portální oblasti. Stupeň fibrózy definuje chronicitu onemocnění. Nejvyšším stadiem je cirrhóza, při které je normální architektura jaterních laloků rozdělena mosty z fibrózní tkáně.

Vznik onemocnění a jeho původ je ve velké většině případů u psů neznámý a diferenciace dle různých virových původců jako v humánní medicíně, není ve veterinární medicíně zatím stanovena. Jednou ze známých příčin je toxikóza mědí u bedlington teriérů nebo west highland white teriérů. Zvláštní formou je hepatitida dobrmanů. Dalšími plemeny, predisponovanými pro aktivní chronickou hepatitidu jsou američtí a angličtí kokři a pravděpodobně i labrador retrívři. I když chronická hepatitida může vést k nadměrné fibróze jater, může fibróza vzniknout i bez hepatitidy. Chronické onemocnění jater s fibrózou, bez současné hepatitidy je způsobeno hypoplazií portální žíly. Pro všechny tyto typy onemocnění neexistují specifické krevní testy a lze je zjistit ultrzvukovým vyšetřením. Jediným přesným potvrzením diagnózy je ale histologické vyšetření tkáně získané biopsií a provedené zkušeným odborníkem. Toto vyšetření je také neocenitelné pro stanovení prognózy a další léčby.
Dobře popsaná na dávce závislá toxická hepatitida byla popsána u aflatoxinů a acetaminofenu. Aflatoxiny se vznikají v krmivu pokud není dobře konzervováno nebo je špatně skladováno, zvláště v teplém a vlhkém prostředí, vhodném pro růst plísní. Ve většině ostatních případů jsou pravděpodobnou příčinou chronické aktivní hepatitidy viry. Kombinace virové infekce a místní imunity může způsobit chronickou hepatitidu namísto prudkého průběhu u adenovirózy psů. To však platí pouze u malého množství případů. Nejčastější příčinou hepatitidy jsou pravděpodobně dosud neidentifikované viry. Zjistili jsme, že hepatitida může být přenesena na imunitně nezatížené psy parenterálním podáním homogenátu jaterní tkáně od spontánně nemocných psů. Medikace prednisolonem v dávce 1mg/kg/den je nutní dlouhodobě, přičemž první týden je podávána dvojnásobná dávka. Tato léčba se osvědčila u většiny případů. Pokud se aktivita zánětu nezmenšuje, používáme prednisolon v dávce 0,5mg/kg/den spolu s azathioprinem 1mg/kg/den. Je důležité kontrolovat průběh léčby biopsií každých 6 týdnů. Kortikosteroidy zvyšují aktivitu jaterních enzymů a zvyšují koncentraci žlučových kyselin v plazmě, takže vyšetření krve není vhodné pro kontrolu průběhu onemocnění. Prognóza onemocnění bývá příznivá a léčba účinná. Pouze typická hepatitida fen dobrmanů na léčbu nereaguje a ve většině případů končí smrtelně.

Specifickou formou chronické aktivní hepatitidy je toxikóza mědí u bedlington teriérů a west highland white teriérů. Je to genetické onemocnění s autosomální recesivní dědičností a výskytem u bedlingtonů v Evropě okolo 20-25%. Je to chronická forma onemocnění, která vede ke hromadění měsi a konečnému stadiu cirhóze. Jinou formou je akutní s hemolytickou anémií. Hromadění mědi začíná v jaterních buňkách /hepatocytech/, kolem centrálních žil a postupně se šíří dále proti portálním oblastem. Laboratorní vyšetření nemusí odhalit žádné změny typické pro chronickou hepatitidu a cirrhózu. Pro hromadění mědi v játrech opět neexistují žádní krevní vyšetření a tak je pouze možné měření množství mědi v jaterní tkáni. Barvení mědi pomocí rubeanové kyseliny při vyšetření bioptátu je velkou pomocí u zvířat starších jednoho roku. V současnosti byla objevena součást DNA, zodpovědná za intoxikaci mědí u bedlingtonů a tak je možné objevit genetické přenašeče onemocnění, u kterých se onemocnění nijak neprojevuje a to v jakémkoli věku. Penicillamin je schopen vázat měď cirkulující v oběhu a vzniklý komplex je vyloučen močí. Tento lék by měl být podáván v dávce max 25mg/kg/den 30 minut před každým jídlem. Lze též použít glukonát zinku /50-100 mg elementárního zinku/kg/den/ v rozdělené dávce těsně před každým jídlem

Zdroj: J. Rothuizen, University Utrecht, Holandsko

stomatologie

Úvěr pro zvířata - www.uverprozvirata.cz

RoyalCanin

Veterinární stomatologická ordinace MVDr. Zbyněk Lonský je na Facebooku.